Turnaj v Oakville má několik zajímavých parametrů a jedním z nich je pojetí pravidel. Hraje se tak, že pro zápasy mezi kanadskými týmy platí kanadská pravidla a pro utkání nekanadských týmů, případně Kanady s "nekanadou" platí pravidla WCF. Například kouč týmu Horton, proti kterému jsme dnes ráno hráli (byl to třetí kanadský tým v řadě), nám velkomyslně umožnil v rámci střídání hráčky v průběhu zápasu změnit pozice v týmu. Evidentně netušil, co je uvedeno v mezinárodních pravidlech curlingu. Celkově za ta léta víme, že povědomost Kanaďanů o pravidlech WCF je nízká. Vrcholem bylo vtipné extempore z olympiády 2014, kde kanadský tým prohlásil, že si klidně vezme time-out, protože stejně bude mít ještě jeden. Rozhodčí jej trpělivě upozornil na to, že time-out je v rámci utkání pouze jeden. Velmi je to překvapilo, ač to bylo pravidlo platné již řadu let. Na druhou stranu je tady zvykem, že kámen na výhodu posledního kamene do prvního endu si hráčky měří samy a vzájemně si v tom vypomáhají. Nám závěr turnaje nevyšel podle představ a po šesti endech odehraných proti Horton jsme usoudili, že dnes není náš den. Odpoledne jsme to kompenzovali v posilovně a večer u košaté diskuze na curlingová témata.

foto: Bětka u měření