Tou první je mistrovství Evropy v curlingu 2025. Mistry Evropy se staly švédské týmy, tedy v ženách i mužích. Ženy (Hasselborg) po šesti letech získaly svůj třetí titul. Muži rovněž po šesti letech, ale v osobě skipa týmu Niklase Edina se jedná již o osmý evropský titul. Stříbro v ženách mají Skotky (Morrison) a v mužích Švýcaři. Zejména v mužském finále bylo patrné, že parametry ledu v kombinaci se stavem kamenů nejsou na požadované nejvyšší možné úrovni, a to zejména nedostatkem tzv. „late finish“ efektu, což má za výsledek mírné potlačení ofenzivního způsobu hry. Přesto všichni účastníci finálových zápasů předvedli skvělé výkony a svá umístění si zaslouží. Prokázali, že vrcholový curling se vyvíjí a bez využití současných trendů není možné vyhrávat. Výběr místa konání, tedy finské městečko Lohja a nastavená úroveň organizace, jsou vyjádřením rezignace na snahu po dosažení pozitivního dopadu šampionátu na sportovní i laickou veřejnost. Počty diváků na improvizované tribuně se daly odhadnout maximálně na malé desítky, což dokumentovaly i záběry občas bezradných kameramanů. Nevhodně vybavený a v určitých ohledech až nedůstojný prostor pro kouče a trenéry kontrastoval s nutností schválení barvy kalhot trenérů (povinná je tmavá, bez nápisů!?) a důrazem na jednotné čepice. Zcela absentující partnerské stánky či prodej merchandisingu jsou rovněž jasným signálem. Celkový dojem nemohl zachránit ani po řadě let navrátivší se elektronický systém kontroly odhodu na hog-line. V podstatě jsme tam, kde jsme byli před cca osmi lety (výměny madel při nefunkčních bateriích, nejasné instrukce ohledně používání rukavic při aktivaci atd.). V době, kdy jiné sporty využívají nejmodernější technologie, curling zůstává u nátěrů madel a magnetických pásek v ledu. A co víc, u plastového trojúhelníku při kontrole umístění kamene na centre line. Zdá se, že řízený proces vedoucí k marginalizaci mistrovství Evropy zdárně běží a nic ho nezastaví.

Kanadské „Trials“ jsou jednou za čtyři roky mimořádně kvalitním turnajem, který nabízí špičkový kanadský curling v tom nejatraktivnějším balení. Teď v sobotu byli korunováni šampióni, kteří povezou javorový list na olympijské hry. V mužích tým Jacobs a v ženách tým Homan. Nejsou to překvapivá jména. Obě vítězné sestavy předvedly velice solidní výkony a v highlights se objevilo několik kamenů, které skoro popírají běžné lidské schopnosti plánování a realizace. I zde se objevily kritické hlasy na kvalitu ledu, které měly své oprávnění, například v jednom z duelů Homan – Black, kdy evidentně nefungoval jeden z tracků. I tady si však oba vítězné týmy zasloužily své medaile, protože byly ve svých osmičkách nejlepší. Kanadské Trials mohou být inspirací pro WCF, jak v budoucnu řešit kvalitu organizace vlastních eventů.  

foto: tým Jacobs, tým Homan, tým Edin a tým Hasselborg

Evropskou elitu v ženské části tvoří Švédky, Skotky, Švýcarky a Norky. Tyto týmy se propracovaly do semifinále Mistrovství Evropy 2025. Teď už víme, že bronz mají Švýcarky, které přehrály Norky. Pro mladý tým Corrie Huerlimann je to velká vzpruha v pozičním boji v rámci švýcarských ženských týmů, kde kromě dominující čtveřice vedené skipkou Tirinzoni, jsou ještě další velmi kvalitní družstva. O zlaté medaile tedy budou bojovat Skotky (Morrison) a Švédky (Hasselborg). Je zjevné, že na evropskou špici se dá dostat pouze přes profesionalitu, případně alespoň poloprofesionalitu. A s ohledem na to, že vrchol formy, kdy se potká dobrá mentální a fyzická kondice s dostatkem zkušeností, přichází pro curlerky v pozdějším věku, než v jiných sportech, je třeba na to brát ohled a přizpůsobit tomu svazovou podporu.

V mužích nemohlo být finále stejné jako v ženách, protože Skotsko narazilo na Švédsko již v semifinále. V souběžně hraném druhém semifinále uhráli Švýcaři proti Italům v posledním endu dvojku, a to jim vydláždilo cestu do finále. Skoti (Mouat) nedokázali Švédy (Edin) přehrát, prohráli o tři body, a proto si zahráli utkání o bronz, tedy zápas zklamaných. V něm jasně přehráli ještě frustrovanější Italy (Retornaz) vysoko 9 : 3. Složení finálové dvojice není žádným překvapením, Švýcarsko (Schwaller) angažovalo hvězdný podpůrný tým v podobě Glenna Howarda a Vada Petersona, což zřetelně přináší ovoce. Švédi jsou stálicí na evropské i světové scéně.

Souběžně s evropským šampionátem se hraje kanadská kvalifikace o pozici reprezentace pro olympijské hry a ve finále jsou v mužích týmy Dunstone a Jacobs. V ženách Black a Homan. Curlingová sezóna je tedy v té nejžhavější fázi. Následovat bude olympijský kvalifikační turnaj, mistrovství světa juniorů B a v Čechách první extraligový víkend.

foto: Corrie Huerlimann, švýcarská skipka

Dopolední zápasy patřily ženám. Hrálo se o play-off a také o udržení v elitní skupině mistrovství Evropy a o účast na nejbližším mistrovství světa. Češky už svůj osud znaly, po roce se opět vrátí do druhé výkonnostní skupiny. Posledním soupeřem týmu Anny Kubeškové byly Italky, v čele se zlatou olympijskou medailistkou Constantini. Naše reprezentantky usilovaly na krajní dráze o první výhru a cenný skalp italských olympioniček. Výhodu posledního kamene jsme pro první end nezískali, ale pustili jsme se do soupeřek srdnatě. V některých momentech bylo nutné předvést mimořádné hody, abychom udrželi krok, ale protože se dařilo oběma týmům, skóre zůstávalo vyrovnané. Do posledního endu jsme šli o dva body dole a potřebovali jsme uhrát dvojku na extraend, nebo raději rovnou trojku na vítězství. Několik výtečných hodů nám zajistilo nadějnou situaci a Anna závěrečným výsunem italského kamene dovršila tříbodový zisk a tím i výhru 7 : 6. Češky tím zamíchaly karty v postupových nadějích jiných týmů, například Skotek nebo Turkyň. Český tým žen touto výhrou dovršil svůj výkonnostní vzestup, který však přišel příliš pozdě. Opět byl problém s technologií, který nás bohužel ani tentokrát neminul. Od dvou hodin odpoledne hráli čeští muži proti mladému dánskému týmu (Schmidt) a loučí se s šampionátem těsnou prohrou 6 : 7. Podstatným podnikem v blízké budoucnosti je pro české muže únorová olympiáda a k tomuto termínu se upínají zraky všech curlingových fanoušků. Nadstavbová část a boje o medaile budou bezprostředně následovat. To už ale Češi a Češky budou doma.

foto: Karolína Špundová, pátá hráčka českého národního týmu a v galerii, spolu s Karolínou i Klára, Aneta, Míša a Anna.

V Lohje přituhuje. Teploměr sice k dispozici nemám, ale můj odhad je, že pár stupňů pod nulou to bude. To nevadí jabloním v nabízení jablíček k utržení přímo ze stromu – viz foto. Noc ze včerejška na dnešek byla opět ve znamení úpravy kamenů. Po nevýrazném efektu, který se dostavil či nedostavil před pouhými třemi dny, došlo znovu na údržbu „running surface“. Ráno jsme se byli podívat na to, zda se vlastnosti kamenů změnily a tentokrát opravdu, kromě mírného zpomalení, nabyl swing o cca jednu stopu. Muži v českých barvách toho využili lépe než Norové (Ramsfjell) a v dopoledním utkání seveřany porazili. Ženy měly od čtrnácti hodin místního času proti sobě Švýcarky (Huerlimann). Češky se dostaly do vedení 4 : 2 a jejich herní projev sliboval první dosaženou výhru. Chyby v sedmém endu nabídly Švýcarkám zisk více bodů, konkrétně tři a ve zbytku utkání už Češky nenašly sílu na zvrácení průběhu. České ženy tak na první výhru stále čekají. Tentokrát elektronická madla nezlobila. Jsme moc rádi, že se konečně, po letech vrátila nezávislá kontrola pravidla o uvolnění kamene před odhodovou hog-line. Jen jsme přemýšleli nad tím, že už by mohly existovat technologie, které takovýto typ kontroly zvládnou bez těžkopádností, potíží a zásahů do plynulosti hry. Na druhé dráze večer hráli Češi proti Polákům a bezpečnou výhrou si zajistili konečnou šestou příčku ve strartovním poli. Upřímně blahopřejeme. Chvilku jsem si povídal s Martinem Juríkem a absolutně souhlasím, že v několika posledních zápasech předvedli Češi více než dobrý výkon, nedělali příliš mnoho chyb a celkově naznačili, že by za dva a půl měsíce mohli mít dobrou formu.

Souboj dvou Ann, tedy Kubeškové a Haaselborgové na pozicích skipek svých týmů, zprostředkovaly kamery i českým televizním divákům. A bylo na co se dívat. Už samotný trénink a jeho vyústění v měřené hody na umístění byl ukázkou přesnosti a preciznosti. Ale ani 4,7 cm vzdálenosti středu kamene od středu kruhů (Aneta Műllernová) nestačilo na součet Švédek, které byly celkově o několik desítek milimetrů přesnější. Nejprve zmiňme potíže a problémy. Ty se týkaly opět časomíry a tentokrát i ledu a kamenů. Uprostřed dráhy se objevila plochá nerovnost (zní to jako oxymoron, ale v curlingu není), na kterou týmy upozornily, ale ledaři a rozhodčí rozhodli, že by oprava trvala příliš dlouho a nezajistila by zlepšení stavu. Několikrát nezafungoval elektronický systém kontroly odhodu na hog-line, a když zafungoval, tak smutně postihl český tým. Špína na ledě ovlivnila spravedlivě jeden švédský a jeden český kámen. Ale hlavně a především byl k vidění vyrovnaný boj dvou dobře hrajících týmů. Rozhodnutí přinesl až poslední kámen, kdy Anna Hasselborg chladnokrevně trefila jeden z trojice českých kamenů a zajistila svému družstvu výhru o jeden bod. Oba týmy jsou plné maminek, můžeme se tedy těšit na další generaci kvalitních hráčů a hráček. Zatímco Švédky mají řadu svých ratolestí sebou a bydlí mimo areál Kisakallio, kde se pouze stravují a hrají curling, Češky nechaly své děti doma a kontakt s nimi řeší prostřednictvím on-line video komunikace. Problematika zapojení žen s malými dětmi do aktivního vrcholového sportu zatím není v našich zeměpisných šířkách příliš systémově řešena, a přes nadějný náznak v podobě programu NSA na podporu ženských kolektivů s olympijskými ambicemi, je viditelně v prenatálním stádiu. Samotný zápas přinesl několik mimořádných okamžiků, které se okamžitě propsaly do „highlights“ Světové curlingové federace.

Odpoledne hráli muži proti Němcům (Muskatewitz). O výhře Němců rozhodly dvě uhrané trojky v pátém a sedmém endu. Desátý end se proměnil v německou exhibici bezchybné kombinace defenzivních a ofenzivních schopností. Češi hráli solidně a odvedli výkon, který by patrně na jiné soupeře stačil.

Technické problémy se množí. Technici měnili několik elektronických madel a bohužel se to dotklo výrazně českého týmu ve večerním utkání proti Skotkám. Ve dvou důležitých momentech bylo nutné hru přerušit z technických důvodů, což bylo pro odhazující hráčku velmi nepříjemné. Navíc se různí instrukce ohledně aktivace celého systému, takže nejistota narůstá. Hráli jsme na dráze „E“, kde bylo za scoreboardem extrémně chladno kvůli nad hlavou běžícímu systému odvlhčení. Už jenom sezení na nepohodlných vysokých barových židličkách u nestabilních barových stolků je zosobněním nepohodlí, ale rovněž absence nápojů či malého občerstvení je snížením standardu mezinárodní sportovní soutěže. Utkání Češek se Skotkami bylo zajímavé a celkem kvalitní. Z výhry se radovaly Skotky, kterým se podařilo v první části získat oproti plánu dvojku při výhodě soupeře, a to je nasměrovalo k vítězství.

České ženy absolvovaly dvojzápas. Dopoledne Litevky a odpoledne Turkyně. Pobaltské soupeřky vedené skipkou Paulauskaite nás zaskočily bezmála perfektním výkonem a svými týmovými devadesáti procenty ovládly střední část zápasu a výhrou dosáhly na již třetí vítězství na tomto mistrovství. Muži dnes prohráli se Švýcarskem (Schwaller) a Švédskem (Edin). Zejména s reprezentanty Helvétského kříže se však jednalo o vyrovnaný duel, který skončil až v extraendu. Chlapci kolem Lukáše Klímy zde hrají kvalitní curling vysoké úrovně a zanechávají dobrý dojem. Ženy se v odpoledním zápase proti Turkyním (skip Yildiz) sice dostaly do vedení po šikovně uhrané čtyřce, ale náskok neudržely a padly i ve svém pátém utkání.

Letošní evropský šampionát upadá svou organizací do mírného podprůměru. Těžko odhadnout, co se dalo zachránit při objednávání ubytování, ale v mém případě je výsledkem bydlení v místnosti, ve které je velmi chladno a kde nejen že není televize, ale chybí i obyčejná lampička. Na zdi po nich zbyly jen hmoždinky a rám na držák. O víkendu bylo v areálu soustředění mladých sportovců, kteří se stravovali v místní jídelně, takže dostat se k volné židli byl nadlidský výkon. Mistrovství Evropy v curlingu je zde viditelně nevýznamnou akcí provinčního charakteru, což dokumentuje mizivý počet platících i neplatících diváků a na hlavních vstupních dveří pro diváky nakřivo nalepené oznámení o basketbalovém soustředění.

To, co nasněžilo, pomalu mizí a to co zmrzlo, pomalu roztává. Mluvím o venkovní teplotě a sněhu, který včera odpoledne pokryl sportovní středisko Kisakallio. Uvnitř v hale se však výkyvy počasí příliš neprojevují. Byli jsme zvědavi, co přinesla noční úprava kamenů a tak jsme se šli podívat na ranní zápasy mužů. Efekt, který se obvykle projeví v podobě rozevřenějších trajektorií a výraznějšího „finiše“, nebyl tak výrazný, jak jsme očekávali. Došlo spíše ke zpomalení z 15,5 na 14,5 a výraznějšímu závěrečnému dotočení jedoucího kamene, ale u rychlých kamenů se nestalo prakticky nic. Sledovali jsme část utkání našich mužů proti Skotům (Mouat). Z průběžného 1 : 5 po čtyřech endech se Češi dostali do celkem vyrovnané koncovky, ale konečný stav napsaný v zápise je 5 : 10. Překvapili Poláci proti Norům, zapsali si druhou výhru za sebou.

Ženy měly od dvou místního času proti sobě Němky (Messenzehl). Zápas přinesl velké zvraty, šance na obou stranách a divoké průběhy některých endů. Češky prohrály 8 : 11 a uzavřely první třetinu Round Robinu s bilancí nula – tři. Do dalších utkání bude třeba zkvalitnit hru a lépe využít nabídnuté příležitosti.

Večerní mužské kolo se protáhlo do pozdních hodin. Češi se dostali do extraendu s Italy. Vedení o tři body před desátým endem bylo pro tým Lukáše Klímy velice slibné, Joel Retornaz ale zabojoval a uhranou trojkou poslal zápas do jedenáctého endu. Ryan Fry, italský superkouč poradil při time-outu svým svěřencům, aby hráli druhým kamenem Amose Mosanera guard, přestože v tu chvíli byl český kámen nejlepší. Italům se do toho příliš nechtělo, ale uposlechli pokyn. Situace před kruhy se následně natolik zašmodrchala, že Joel musel hrát svým posledním kamenem dlouhatánský raise, který ale nezafungoval. Naši kluci mají tedy cenný skalp a už druhé vítězství.

Někteří z nás sledují letošní evropský šampionát optikou očekávání systémových změn, které avizovala Světová curlingová federace (WCF). Tyto změny se mimo jiné týkají posílení vnímání regionálních mistrovství jako pouhých turnajů, ze kterých se kvalifikují země na mistrovství světa. Letošní „Evropa“ je zjevnou ilustrací snahy WCF vytvořit ze světového šampionátu jedinou opravdu elitní soutěž národních týmů a upozadit dříve největší evropský turnaj národních reprezentací – Mistrovství Evropy. Je to patrně škoda. Důsledkem těchto snah může být snížení mediálního zájmu o ME, a tím i obtížnější hledání kvalitních a kvalifikovaných organizátorů těchto eventů. Právě probíhající ME 2025 ve finské Lohje zjevně signalizuje postupné ubírání charakteristik typických pro vrcholné sportovní soutěže.

Zahajovací session letošního evropského šampionátu patřila ženám. Na pěti drahách se představily reprezentace deseti zemí, které patří v této kategorii k evropské elitě. České ženy odehrály svůj první zápas na dráze číslo jedna proti Dánkám vedeným velezkušenou skipkou Madeleine Dupontovou a třiašedesátiletým trenérem Ulrikem Schmidtem. Za ta léta se navzájem považujeme za tradiční rivaly, proto přece jen trochu překvapí, když Mathilde Halseová, hrající trojku prozradí svou neznalost pravidla, které bylo zavedeno již před mnoha lety, a zkouší Kláru přesvědčit o tom, že se nesmí připravovat na svůj odhod v prostoru za vlastními kameny. Anna, Míša, Aneta, Klára (pátou hráčkou je Karolína) hrají až do šestého endu velmi solidní a vyrovnaný zápas. Sedmý end nás však zastihuje v slabší chvilce, kterou Dánky využívají k zisku tří bodů a vytvoření náskoku celkem čtyř kamenů. V osmém endu tohoto televizního duelu bychom rádi uhráli trojku zpátky, nebo alespoň dvojku, ale musíme nakonec odvracet hrozbu několika dánských bodů. Závěrečné draw sice končí blízko ideální pozice, ale nikoli úplně na ní. Po krátké úvaze, za stavu 4 : 10, gratulujeme soupeřkám a jdeme se vypovídat Jindrovi (sportovní psycholog) z pocitů, které provázely naše první utkání na Evropském curlingovém šampionátu 2025.

V mužské části se nedařilo Švédům, ale ani Němci nakonec svůj zápas nevyhráli. Poláci porazili Dány a jejich český kouč Jakub Bareš slavil premiérovou výhru na ME v elitní skupině. Češi (Klíma, Černovský, Jurík, Klípa a pátý hráč Boháč) se tahali s Rakušany, od kterých dostali čtyřku, ale vzápětí vrátili trojku, aby v posledním endu zcela vyrovnaného průběhu závěrečným kamenem vydřeli důležitou výhru o jediný bod.

Ženy měly na programu Norky (Roervik). Výhodu posledního kamene pro první end jsme znovu nezískali. V komplikované druhé části zápasu byly Norky přesnější a také měly více štěstí. Výhru si zasloužily. Zápas provázely problémy s časomírou a stejně tak jako v prvním utkání museli rozhodčí řadu nepřesností kompenzovat. V noci bude Mark Callen brousit kameny, takže zítra to bude trochu jiné. Těšíme se na to.

Neuplynulo ani tolik času a české týmy opět míří do „centra“ evropského curlingového dění, malého finského městečka Lohja, či spíše do sportovního komplexu Kisakallio. Koná se tu evropský šampionát v curlingu, konkrétně zde sehraje desítka nejlepších reprezentací v kategoriích mužů a žen svá evropská mistrovství. Elitní skupina se odtrhla od zbytku startovního pole, který, pod názvem „skupina B“, odehraje svou sekci v nedalekém Lahti, konkrétně v Pajulahti Sports Centre. Lahti je přibližně třikrát větší než Lohja a je označováno za vstupní bránu do jezerní oblasti, přičemž samotný název města odkazuje na jinou vodní atrakci, a sice blízkost zálivu – finsky lahti.

České týmy přicestovaly do Lohje včera odpoledne a po nezbytných ubytovacích procedurách absolvovaly večeři a úvodní mítinky. Elitní skupinu hrají letos muži i ženy. V loňském roce ji muži obhájili a ženy vybojovaly, takže organizace výpravy zahrnovala zjednodušenou logistiku. Přesto se příprava výjezdu českých reprezentací neobešla bez zádrhelů, například v podobě na poslední chvíli dodaných dresů s drobnými i většími chybičkami, spíše podprůměrné kvality objednaného ubytování a celkového zmatku v komunikaci. Většinu nejasností a potíží se však podařilo v místě vyřešit, a tak mohla družstva absolvovat předturnajové procedury včetně hodinového tréninku, v jehož rámci je možné otestovat nejen kvalitu ledu, ale i třeba nový elektronický systém kontroly odhodu. Šéfem icemakerů je Mark Callan. V průběhu tréninku se led držel na rychlosti kolem 14,5 vteřiny (hog – hog) se swingem kolem čtyř stop. Očekáváme, že ještě dojde k mírné korekci těchto hodnot a budeme muset led „dočíst“ v průběhu předzápasového tréninku.

Došlo k výraznému zpřísnění kontroly košťat a jejich součástí. Dokonce jsou týmy povinny na pozicích jedna, dvě a tři měnit potahy před každým zápasem. Řada molitanových výplní neprošla přísnou revizí a muselo dojít k jejich okamžité výměně za nové. Pečlivě byla ověřena výrobní čísla jednotlivých producentů a kombinace komponentů od různých výrobců je z pohledu WCF nepřijatelná a týmy musí nesrovnalosti napravit ještě před zahájením tréninků. Stejně striktní přístup se týkal kontroly sponzorských log na oblečení a jednoty oblečení realizačních týmů. I milimetry hrají roli.

Čtvrtfinálovým soupeřem je skotský tým Henderson. My máme výhodu, a ač jsme unaveni, tak se na zápas těšíme. Skotky jsou přesnější a daří se jim praktikovat jednodušší hru s minimem rizikových faktorů. My postupně chybujeme a dostáváme se pod tlak, který je víc a víc patrný i na vyvíjejícím se skóre. Když se nám nepodaří ani ve čtvrtém endu uhrát s výhodou nějaké body uznáváme výhru soupeře a zklamaně jdeme z ledu. Některé zápasy prostě nesednou a tohle byl jeden z nich.

V galerii jsou fotky všech tří českých týmů, které se tallinnského turnaje zúčastnily

Letošní listopadový chalenger je pro nás hodně mezinárodní. Ve skupině máme pět různých reprezentací a dnešní dvojici zápasů začínáme proti soupeři, se kterým jsme se setkali na posledním mistrovství Evropy – Holandskem. Na lavičce zkušená italská koučka Violetta Caldart. Obvyklý dotaz na to, jak se daří Anně a moje obvyklá odpověď, že dobře, že je doma se synem. Nizozemky používají jednosměrný komunikační systém, a tak realizační tým přesně ví, ajk probíhá domlouvání hráček při hře, což pomáhá následně při případném time-outu. Osobně považuji využití této technologie za problematické, ale situace v curlingu se celkově mění a promítá se to i do pravidel, takže možná se to v budoucnu stane standardem. Vedeme, ale v šestém endu si vývoj trochu komplikujeme a teprve s kouskem štěstí v sedmém endu a s precizní hrou v osmém endu vedeme duel k naší výhře. Venku se smráká, my máme před sebou tři hodiny volna a pak ještě noční zápas proti Rakušankám. Ve 21,30 nastupujeme k tréninku a potvrzujeme naši výbornou formu na „last stone draw“. Znovu máme výhodu, ale „zúročujeme“ ji až ve čtvrtém endu, kdy dorovnáváme na jedna jedna. Měníme taktiku a následně se nám daří získávat body díky tlaku a lepší kreativitě v kruzích. Pikantní moment nastává v závěru zápasu, kdy si bereme time-out, ale když sejdu dolu, zjišťuji, že noční vrátný zamknul zvenku spojovací dveře a já nemám jak se dostat k ledu. Vše se po chvíli vyřeší a setkání s týmem nakonec proběhne, byť běhám po schodech nahoru dolů, sem a tam. Sotva dosednu, bere si soupeř time-out. Já už jen rezignovaně mávnu rukou. Nikam nejdu a jen mávnu zpoza skla na děvčata, že je vše v pořádku, a že to mají pod kontrolou. Výhra je zpečetěna krátce po půlnoci a my jsme zpět na pokojích kolem půl jedné. Sedm hodin do dalšího utkání.

Nemáme moc rádi zápasy, které začínají v osm hodin ráno. Především proto, že to znamená dát si budík zhruba na šestou a po ranní hygieně být v půl sedmé na snídani tak, abychom mohli být v hale nejdéle v půl osmé a stihli se rozcvičit a připravit na utkání. Prvním soupeřem byly pro nás domácí Estonky. Dobré je, že tallinnský challenger se hraje na thinking time, jednotlivá kola tak nejsou zpožděná, a pokud se tak přece jenom stane, je to jen o málo a dá se to snadno dohnat. Brzký dopolední zápas proti nám postavil Estonky (Turman), pro které je Tondiraba Jäähall domácím hřištěm. Výhodu posledního kamene do prvního endu jsme těsně nezískali, ale zhruba v polovině zápasu se nám podařilo uhrát jedna bez výhody a následně jsme ještě přidali trojku a směřovali jsme ke klidné výhře. Po zhodnocení průběhu utkání jsme pro doplnění energie vybrali thajskou restauraci a po znamenitém obědě jsme si krátce odpočinuli. Odpoledne na nás čekali Litevky (Paulauskaite), které v posledních letech překvapily curlingový svět několika nečekanými dobrými výsledky na významných šampionátech. Trochu omladily, ale stále patří k širší evropské špičce. Byli jsme úspěšnější při předzápasovém tréninku a po vyrovnané první polovině, jsme trochu přidali na tlaku a výsledkem bylo vedení, které jsme potvrdili čtyřkou v sedmém endu. Ta znamenala předčasný konec zápasu. S ohledem na to, že zítra hrajeme až krátce po poledni, máme před sebou několik hodin úplného volna. A to zasvětíme totálnímu odpočinku. 

Poslední zahraniční turnaj před Mistrovstvím Evropy 2025 (Lohja, Finsko) je pro české ženy v Estonsku, konkrétně v Tallinnu. Kromě reprezentačního týmu jsou tady ještě další dva české celky, juniorská reprezentace (Farková) a ještě jeden extraligový tým (Polívková). Dopolední trénink proběhl na ledu, který se do odpoledne výrazně proměnil a z velkého, těžko předvídatelného swingu se staly standardní čtyři stopy a rychlost, která Chybí Anna Kubešková, která v Praze plní mateřské povinnosti. V úplném začátku dnešního jediného duelu proti reprezentaci Dánska (Dupont) se ještě soupeřky ptaly, kde že je Anna a stejný dotaz jsem zodpovídal na tribuně trenérovi Dánek Ulriku Schmidtovi. Získaná výhoda do prvního endu nám příliš štěstí nepřinesla a série tří inkasovaných dvojek nás poslal dost do kolen. Určité zlepšení výkonu už přišlo ve chvíli, kdy o osudu utkání již bylo prakticky rozhodnuto. Dánky nám vyučily zejména v efektivitě jednoduchých postupů, ve kterých jsou tradičně velice dobré. Zítra brzy ráno nás čekají domácí Estonky, se kterými se, stejně jako s Dánkami, potkáváme každý rok několikrát, a to nejen na mistroství Evropy, ale i na dalších turnajích po celé Evropě. 

Spojení dvou zajímavých soutěží do jednoho bloku, který se zvládne odehrát během jednoho víkendu, se ukázalo jako správné. Tucet ženských týmů odehrál třetí ročník mezinárodního turnaje kategorie WCT a k tomu dvě české dvojice změřily své síly v soutěži o reprezentační dresy pro olympijskou kvalifikaci. A bylo na co se dívat.

Prague Ladies International 2025 začalo v pátek a turnajový rozpis připravil pro týmy zátěž v podobě odehrání pěti utkání ve dvou dnech. Pětice českých týmů a k nim sedmička z různých evropských zemí představovaly pestrou paletu účastnic. Dvě skupiny a systém každý s každým v rámci skupiny představovaly slušnou zátěž, kterou zvládly jen ty nejlepší. Do nadstavby se propracovala trojice českých družstev a k nim Němky, Turkyně a Švýcarky. Ve finiši dominovala zahraniční družstva, první místo - tým Yildiz (Turecko), na druhém místě Schwaller (Švýcarsko) a třetí Messenzehl (Německo). Nejlépe z Češek dopadly juniorky (Farková). Přestože se turnaje nezúčastnil žádný z top evropských týmů, nedokázaly se české ženy, a to ani reprezentační týmy dostat na pomyslné stupně vítězů. Před blížícími se vrcholy sezóny 2025/2026 v následujících měsících je to trochu na pováženou a k zamyšlení pro realizační týmy a zejména trenéry.

Českou olympijskou kvalifikaci v kategorii Mixed Doubles absolvovaly dvojice Zelingrová/Chabičovský a Paulová/Paul. Pro první tandem mluvily mládí, nadšení, ale i dobré výsledky a úspěchy z posledních let. Pro druhou dvojici zase letité zkušenosti, zarputilost a relativně stabilní výkonnost. V systému „best of five“ nakonec stačily jen čtyři zápasy. Ten poslední potřeboval extraend a když v něm zvítězili Zelingrová a Chabičovský bylo rozhodnuto. Na mezinárodní kvalifikaci (Kelowna, Kanada, prosinec 2025) o dvě poslední účastnická místa pojedou ti mladší a poperou se o právo reprezentovat ČR v únoru v Itálii s celou řadou dalších kvalitních dvojic.

Celý víkend provázely dobré ledové podmínky, fungující organizace pod taktovkou Lenky Hronové i zavedení nového pravidla, týkajícího se komunikace týmů s trenéry přímo u ledu, a to i za nečekané osobní přítomnosti národního trenéra. Chybí už jen přesné měření pokusů překrývajících střed cílových kruhů při Last Stone Draw. Snad se ho letos ještě dočkáme.

První polovina září je skoro za námi. Obvykle to bývá úplný začátek curlingové sezóny. Některé haly se teprve otevírají, jiné na otevření ještě čekají. Olympijská sezóna ale vše urychluje, a tak roztylská curlingová hala je v plném provozu od poloviny srpna a zbraslavská rovněž nezahálí.

World Curling Tour (WCT) – soutěž Mixed Doubles proběhla na Zbraslavi a první místo získala česká dvojice Zelingrová/Chabičovský po vyrovnaném a napínavém finále, hraném proti čínskému tandemu Wang/Zhang. Pestře obsazený turnaj měl ve startovním poli dvojice z devíti zemí, mezi nimi pět českých. WCT měla ve stejném čase na programu i čistě dámský turnaj, hraný ve švýcarském Baselu, kam cestovala dvě česká ženská družstva. Pohár pro vítěze si vybojovaly švýcarské curlingové superhvězdy – tým Tirinzoni.

Roztyly musely relativně narychlo řešit uvolněný víkendový termín náhradním programem. Volba padla na zorganizování dvou jednodenních turnajů. Ten sobotní byl trochu experimentální, a sice turnaj dvojic (Doubles), hraný podle pravidel Mixed Doubles. Po čtyřech výhrách jej opanovala dvojice Paulových a odnesla si první cenu. Na druhém místě byla děvčata z Liboce (Baudyšová, Pařízková), na třetím skončili slovenští chlapci. Neděle patřila osmi týmům, které se přihlásily do turnaje v klasickém curlingu. Náročný harmonogram obsahující čtyři zápasy jdoucí takřka bezprostředně za sebou, zvládli nejlépe muži z Liboce (Kubeška, Jirounek, Bodlák) a patří jim první cena. Ve finále zdolali Dion Alpha (skip Jakl). Třetí místo uhájili Dion Young Boys (skip Kobián). Velmi dobré ledové podmínky, vstřícná a fungující restaurace a curlingem nabitý program odstartovaly tak ostrou fázi soutěžní části curlingové sezóny 2025/2026.

Za fotografie ve fotogalerii děkujeme Kryštofovi Žďárskému.

Od chvíle, kdy červnová členská schůze Českého svazu curlingu odhlasovala, kromě jiného, plán akcí pro sezónu 2025/2026, si většina curlerů začala psát do kalendářů důležité termíny. Zejména pro první část, tedy pro zbytek kalendářního roku. Mezi mezinárodními turnaji a domácími soutěžemi se jako každou sezónu objevilo v plánu akcí i několik kempů. Ty obzvláště letos dávají smysl, a to jednak kvůli olympijskému odéru, který se vznáší nad vším, co se v nejbližších měsících odehraje, ale také díky kvalitnímu ledu, dobře připraveným kamenům, fungujícímu klubu, monitorům s ostrým obrazem a dalším vylepšením v roztylské hale. Standardní délka trvání i obvyklý obsah SCM kempu a Třesku znamenaly určitou jistotu pro účastníky i organizátory. Trochu jinak to bylo s reprezentačním soustředěním, naplánovaným a schváleným jako sedmidenní podnik, od prvního do sedmého září. Bylo tedy jasné, že první zářijový týden je pro reprezentační týmy obsazený intenzivní systematickou přípravou. Teprve po několika urgencích se však podařilo zjistit, že schválený plán akcí v této položce neplatí, a že samotný kemp vedený a organizovaný národním trenérem Wadem Scoffinem bude trvat pouhé dva dny s přidaným setkáním trenérů v páteční podvečer. Narychlo tedy došlo k úpravě režimu používání haly směrem k otevření tréninkových hodin pro kluby. Reprezentační kemp, jako takový, obsahoval ve své teoretické části celou řadu dříve prezentovaných témat, což byla škoda s ohledem na velmi nízký počet nových tváří v auditoriu. Hodnotné přidané informace se tak týkaly úprav textu v hráčských a trenérských kontraktech. Nejzajímavější pasáží, která jako jediná vzbudila jistou pozornost, se stalo upozornění na změnu pravidel týkající se komunikace týmu s trenérem v průběhu zápasů a také upřesnění restrikcí v oblasti vybavení. Tréninky na ledě zahrnovaly použití všech v hale dostupných technologií, např. Smart broom či Chronocurl a byly vesměs vedeny týmovými trenéry. Tam, kde trenér chyběl, zaskočil Wade. Hráči a hráčky strávili na ledové ploše celkově málo času a část z něj relativně neproduktivně. Při seminářích takřka nedošlo na diskuzi či kladení otázek, neozvali se ani žádné připomínky či komentáře. Nejpříjemnější tak bylo zahájit sezónu s kolegy, spoluhráči a svěřenci v domácím prostředí. 

České ženy měly dnes dvojzápas. S krátkou pauzou na pozdní oběd odehrály dvě závěrečná utkání oselského turnaje. A přišla změna. Pořadatelé provedli úpravu kamenů, aby zvýšili jejich točivost. Namísto včerejších tří stop jsme dnes najednou byli na pěti a půl. Očekávali jsme, že broušení se projeví i na rychlosti kamenů tak, že budou o něco pomalejší, ale zpomalení přišlo až ke konci zápasu. Zajímavější průběh z oněch odehraných duelů mělo to druhé utkání (v tom dnešním prvním jsme podlehli Norkám). Soupeřem byli budoucí olympijské reprezentantky z Itálie s bohatým doprovodným týmem vedeným zkušeným Sorenem Granem. Italky vyhrály, ale české ženy projevily odhodlání a vzdorovaly až do konce osmého endu. Do nadstavby se nepodívají ani čeští muži, kteří sice zvítězili v dnešním posledním zápase, ale kvůli třem dřívějším prohrám si v neděli, stejně jako ženy, nezahrají. Zítřek tedy bude pro české curlery jen cestovním dnem. Podnětů pro další práci si hráčky a hráči odvážejí dostatek.

foto: hala  

Kromě očekávatelných norských curlingových celebrit, mezi které jistě patří zlatý olympionik Pal Trulsen, mnohonásobná úspěšná reprezentantka Dordi Nordby, fenomenální skip Eigel Ramsfjel nebo Christoffer Svae, se na turnaji objevil i Kristian Sorum, bývalý významný činitel Světové curlingové federace, který před mnoha lety svým hlasem pomohl k tomu, aby v Praze mohla vzniknout roztylská curlingová hala. Zeptal se, jak se hale daří a byl potěšen, když jsem mu řekl, že se o ní staráme, jak jen můžeme.

My bydlíme v hotelu Quality Expo, který je oficiálním turnajovým hotelem. Velká budova s bohatým kongresovým vybavením poskytuje příjemné ubytování a bohaté snídaně. Kromě českých žen tu bydlí i národní trenér Scoffin, ale zatím jsme ho jen zahlédli a nepodařilo se nám s ním prohodit ani slovo. Naopak zajímavý rozhovor se rozvinul při setkání s hvězdným americkým týmem Johna Shustera. Chris Plys, vedle kterého jsem stál a čekal na cappuccino z hotelového automatu, skvěle zareagoval na mojí otázku, zda si pamatuje, kde jsme se poprvé setkali. Věděl, že to bylo v roce 2007 v Evelethu, a když jsem mu připomněl jím skipovaný zápas proti českým juniorům, který končil dvěma extra endy, přesně věděl, stejně jako já, že se hrálo na krajní dráze a závěr byl poznamenán trochu omrzlým ledem u mantinelu. "Yeah, that was my hit of the biter and roll out in the first extra." upřesnil s úsměvem. A měl pravdu.

Švýcarský tým Hurlimann, který byl naším dnešním soupeřem nám výsledkově utekl v prvních dvou endech, kdy jsme se potýkali s odsazením i rychlostí. Museli jsme následně jít do velkého rizika, a to obrat v utkání nepřineslo.

foto: já a Chris Plys (USA) 

Příjemné ubytování, fungující městská hromadná doprava a k tomu dobré počasí, které umožnilo dojít procházkou z hotelu až do curlingové haly. To jsou zatím podstatné atributy, které provázejí působení českého reprezentačního týmu žen ve tři čtvrtě milionovém hlavním městě jedné ze skandinávských zemí, Norsku. Cestu z hotelu Quality Expo do haly Snarøya  lemují podél pobřeží nově postavené domy s prostornými balkóny. Všude kolem šumí elektrické automobily, a jakmile člověk potká čtveřici mužů nebo žen, jedná se pravděpodobně o curlingový tým. Icemaker z klubu CC Bygdøy měl pravdu, když říkal, že podmínky v soutěžní hale budou jiné. Led je extrémně rychlý, místy i šestnáct sekund hog – hog na tee line, ale kamenům chybí finiš a swing je na úrovni maximálně tří stop, v některých místech i méně. My jsme se se změnou podmínek nedokázali úplně vyrovnat, mimo jiné i proto, že celý náš tréninkový program v Praze provázely solidně nastavené technické parametry ledu i kamenů, což nám paradoxně do úvodu turnaje trochu ublížilo. Soupeřky z Turecka (skipka Dilşat Yildiz) si s tím tolik hlavu nelámaly a v prvním turnajovém duelu nás porazily. Mohli jsme si jen postesknout nad vrtkavou štěstěnou, když v dobře rozehraném třetím endu, který pro nás mohl znamenat zisk tří bodů, jsme smolně „zapálili“ kámen a horko těžko jsme nakonec z nouze vybojovali jedničku. Po zápase jsme vše do detailu rozebrali a na zítra věříme v lepší zvládnutí odpoledního utkání se Švýcarskem.

foto ze zápasu

Začátek letošní curlingové sezóny je v něčem jiný, než ty předchozí, ale v něčem je stejný. Rozdíl je v tom, že jsme konečně mohli trávit smysluplný čas na ledě v naší roztylské hale, kde jsme naházeli stovky kamenů a nametli pár kilometrů dráhy. To, co je stejné pro náš tým, je účast na oselském turnaji v hale Snarøya. Termínově se turnaj ještě bohatě vejde do letního kalendáře, celý se totiž koná na samém konci srpna. Protože se led připravuje těsně před odehráním prvního kola turnaje a do poslední chvíle na něm místní icemaker pracuje, museli jsme, stejně jako loni, navštívit náš oblíbený klub CC Bygdøy, který se nachází v dost jiné části hlavního města Norska než Snarøya. Prostředí bylo opět velmi přátelské a led byl na výtečné úrovni, rychlý a točivý, prý lepší, než na jakém budeme zítra hrát první mač. Letos jsme tu jenom ve čtyřech (Míša, Karolína, Aneta a Klára) spolu s trenérem. V mužské části se tu představí český reprezentační tým (oba Lukášové, Marek a Martin). Cestovali jsme společně, přímým letem z Prahy a Klára, která loni v sestavě chyběla, se po přistání v Norsku viditelně radovala (foto). Všichni se těšíme na začátek soutěžní sezóny. Zítra v podvečer se na ledě potkáme s Turkyněmi, což bude dobrý test před stejným duelem, který nás čeká v listopadu na mistrovství Evropy.