Světový šampionát bude odehrán v Moncton Colliseum (asi 35 let stará budova). Ještě dnes probíhají závěrečné přípravy. To se týká i prostor pro zahajovací banket. Dekorace je velkorysá a večeře bude pravděpodobně rovněž na vysoké úrovni (lístek stojí 90 CAD). V programu slavnostního zahájení jsou rovněž zakomponováni bývalí světoví šampióni a je pravdou, že takřka na každém kroku potkáte nějakou velkou curlingovou hvězdu. Já jsem hovořil chvíli s Eigilem Ramsfjellem (Norsko), trojnásobným mistrem světa a bronzovým olympijským medailistou. "Curling se hodně změnil za posledních patnáct let. Kvalita ledu je mnohem lepší než dříve, nastoupily nové tréninkové metody, celkově je výrazně lepší úroveň hráčů po všech stránkách. Já už hraju jen pro zábavu. Začal jsem spolu s Flemmingem (Davanger) a Palem (Trulsen) koučovat dětské týmy. Vedu tým chlapců, 11 - 14 let, je v něm i můj syn.", říká Eigiel. Jeho jedenáctiletý syn Magnus dodává: "Zatím nemáme v našem týmu pevné pozice, ale já jsem asi skip, protože jsem z nás nejlepší hráč." Na kávě sedím s Guntherem Hummeltem (Rakousko), bývalým prezidentem Světové curlingové federace. Řeč se stočila na dobu, kdy curling usiloval o zařazení do olympijské rodiny. "Věděl jsem, že vše se točí kolem toho, jestli Japonci budou ochotni uspořádat olympijský curlingový turnaj v roce 1998 v Naganu. Proto ještě před tím, než bylo rozhodnuto o Naganu jako pořadateli OH, jsem měl přislíbeno od pana Sola (člen přípravného výboru OH 1998), že curling Japonci udělají. Bylo to celé pět let tvrdé práce, ale 21. července 1992 v Barceloně, na zasedání IOC, bylo hlasováním rozhodnuto, že curling je olympijským sportem. Ne všichni byli pro, proti byl například Kanaďan." vypráví Gunther a chrlí na mě spoustu dalších detailů. Jisté je, že pro curling je zařazení do programu olympijských her nejdůležitější změnou za posledních mnoho desítek let, ne-li vůbec za celou dobu. na foto je aréna ještě před tréninky.

foto - Eigiel a Gunther