Basel 2018. WCT.
foto: Binia Feltscher
Druhé wécétéčko (?) ve dvou víkendech. Tentokrát jedeme autem a je nás šest. Cílem je Arlesheim (čtvrť v Baselu), kde před týdnem proběhl turnaj mužů, na kterém prý nebyl vůbec dobrý led. My máme ve čtvrtek trénink od čtyř odpoledne, který stíháme tak tak. Led je poměrně pomalý. Čtrnáct nedojíždí do kruhů a swing je kolem tří stop. Nepanikaříme a věříme, že v pátek ráno to bude jiné. Od Janine se dozvídám, že minulý víkend pracoval v hale jiný icemaker (Rodger) a teď už je tady ten místní. Prvním soupeřem jsou Rusky (Sidorova). Máme respekt, ale úměrný. Začínáme opatrně, mimo jiné proto, že nemáme výhodu. Po šesti endech je vyrovnaný stav a my hrajeme posledním kamenem double na dvojku až trojku, ale daří se nám vyrazit pouze jeden kámen a Rusky jdou do vedení o jedna. Poslední end se trochu komplikuje, ale pak Bětka vytahuje super shot, kterým projíždí natěsno mezi dvěma guardy a vyráží těžko dostupný kámen soupeře. Sidorová pak nečte dobře krajní track a Anna Kubešková už nemusí házet poslední kámen. máme dvojku a vítězíme. Dobrá výhra těší. Máme dlouhou pauzu před večerním utkáním. Obědváme v klubu a jedeme zpět do našeho skvělého ubytování ve Francii (20 km daleko, ale za poloviční cenu). Dalším rivalem je tým Feltcher. sice v novém složení, ale pořád se stejným trenérem (Al Moore) a výtečnou historií. Opět bez výhody uhráváme jedna v prvním endu, ale pak dostáváme za dvě po precizních draw Binie, my jedna a ony zase dvě. Nevyvíjí se to dobře. V pátém endu trochu tlačíme, abychom uhráli za dvě, ale důležitý roll nám ujíždí o dvacet třicet centimetrů dál, než by měl a my nakonec hrajeme těžké draw proti trojce. Pár decimetrů rozhoduje o tom, že už to patrně nevyhrajeme. V šestém ještě motáme soupeři hlavu natolik, že si bere time-out, přestože nesmí. Drobné nepřesnosti však brání tomu, abychom ještě vykřesali naději. Po dnešku tedy máme 1 : 1. A zítra další dva zápasy.