To, co nasněžilo, pomalu mizí a to co zmrzlo, pomalu roztává. Mluvím o venkovní teplotě a sněhu, který včera odpoledne pokryl sportovní středisko Kisakallio. Uvnitř v hale se však výkyvy počasí příliš neprojevují. Byli jsme zvědavi, co přinesla noční úprava kamenů a tak jsme se šli podívat na ranní zápasy mužů. Efekt, který se obvykle projeví v podobě rozevřenějších trajektorií a výraznějšího „finiše“, nebyl tak výrazný, jak jsme očekávali. Došlo spíše ke zpomalení z 15,5 na 14,5 a výraznějšímu závěrečnému dotočení jedoucího kamene, ale u rychlých kamenů se nestalo prakticky nic. Sledovali jsme část utkání našich mužů proti Skotům (Mouat). Z průběžného 1 : 5 po čtyřech endech se Češi dostali do celkem vyrovnané koncovky, ale konečný stav napsaný v zápise je 5 : 10. Překvapili Poláci proti Norům, zapsali si druhou výhru za sebou.

Ženy měly od dvou místního času proti sobě Němky (Messenzehl). Zápas přinesl velké zvraty, šance na obou stranách a divoké průběhy některých endů. Češky prohrály 8 : 11 a uzavřely první třetinu Round Robinu s bilancí nula – tři. Do dalších utkání bude třeba zkvalitnit hru a lépe využít nabídnuté příležitosti.

Večerní mužské kolo se protáhlo do pozdních hodin. Češi se dostali do extraendu s Italy. Vedení o tři body před desátým endem bylo pro tým Lukáše Klímy velice slibné, Joel Retornaz ale zabojoval a uhranou trojkou poslal zápas do jedenáctého endu. Ryan Fry, italský superkouč poradil při time-outu svým svěřencům, aby hráli druhým kamenem Amose Mosanera guard, přestože v tu chvíli byl český kámen nejlepší. Italům se do toho příliš nechtělo, ale uposlechli pokyn. Situace před kruhy se následně natolik zašmodrchala, že Joel musel hrát svým posledním kamenem dlouhatánský raise, který ale nezafungoval. Naši kluci mají tedy cenný skalp a už druhé vítězství.

Někteří z nás sledují letošní evropský šampionát optikou očekávání systémových změn, které avizovala Světová curlingová federace (WCF). Tyto změny se mimo jiné týkají posílení vnímání regionálních mistrovství jako pouhých turnajů, ze kterých se kvalifikují země na mistrovství světa. Letošní „Evropa“ je zjevnou ilustrací snahy WCF vytvořit ze světového šampionátu jedinou opravdu elitní soutěž národních týmů a upozadit dříve největší evropský turnaj národních reprezentací – Mistrovství Evropy. Je to patrně škoda. Důsledkem těchto snah může být snížení mediálního zájmu o ME, a tím i obtížnější hledání kvalitních a kvalifikovaných organizátorů těchto eventů. Právě probíhající ME 2025 ve finské Lohje zjevně signalizuje postupné ubírání charakteristik typických pro vrcholné sportovní soutěže.