Po náročném dni plném mítinků, kdy jsem minul obě denní rundy - v té první Češi relativně snadno porazili Korejce a završili tím asijský double - a teprve na večerní program jsem se dostal do IWC arény. A hned se dějí věci. Zápas na déčku je v půlce druhého endu přerušen a dobrých patnáct minut se nehraje. Korea vede po prvním endu nad švýcarským favoritem 3 : 0 a Sven Michel láme koště. Nikoli vzteky, ale jako důsledek usilovného metení. Dochází k úpravě ledu a výměně koštěte. Mezitím Češi tlačí na Němce a po blanku v prvním endu odmazává Muskatewitz tři bodující kameny, ale ten čtvrtý je po měření lepší. 1 : 0 po dvou endech. Když Češi donutí Němce k jedničce v dalším endu, zavlaje naproti na tribuně česká vlajka, společně s ní mávají otec a manželka Lukáše Klímy. Na áčku vede Kanada nad Amerikou čtyři jedna a postupně jde za brzkým vítězstvím. Oba asijské týmy ve svých zápasech vedou a usilují o první, respektive druhou výhru. Češi bojují v osmém endu o dvojku a vyrovnání stavu, ale ve hře je i trojka v případě dobrého hit and rollu. Lukáš hraje výtečný kámen a německý skip bude hrát pod tlakem draw za centre guard. Muskatewitz roli zvládá, ale šance zůstává. Guard je však v cestě a po osmi endech ztrácíme tři body. Japonec vyhraje, ale Korejec spíše nikoli, protože Lachat-Couchepin mete všechno na stopadesát procent a Schwarz – Van Berkel ho bezchybně naviguje. Češi prohrávají s Německem 4 : 6, když klíčové byly čtyři jedničky v řadě uhrané soupeřem od pátého do osmého endu. Zítra bojujeme dál.

foto: poslední end