Curleři volili presidenta.
V průběhu zářijového WCF kongresu byli zvoleni tři noví sekční ředitelé, jmenovitě již podruhé Robin Niven (Skotsko), dále Karen Wauters (Lucembursko) a Roselle Gonsalves (Kanada). Novým presidentem WCF se stal Beau Welling (foto) ze Spojených států amerických. Obhájil svou pozici přesto, že na bratislavském kongresu WCF mnohokrát zaznělo, že finanční situace světového curlingu si po uplynulých čtyřech letech zaslouží zvýšenou pozornost. Existuje ale více oblastí, které je třeba strategicky řešit. Curling soupeří o mediální pozornost nejen s řadou jiných sportů, ale samozřejmě i se spoustou dalších aktivit, jež usilují o své místo na slunci. V tomto souboji jsou důležitá nejen sociální média a jejich sofistikované využití, ale i systematická práce na image curlingu jako sportu s bohatou a mnohaletou tradicí, ale současně sportu dynamického, vzrušujícího a také využívajícího nejmodernější technologie. Po technické stránce však curling zjevně zaostává. Jistým symbolem “opožděnosti” jsou například okamžiky, kdy se podle pravidel řeší nejasná pozice kamene při uplatnění pravidla no-tick. Na led vstupuje rozhodčí s plastovým trojúhelníkem a opticky posuzuje, zda se kámen dotýká středové čáry. Ta je často mírně “rozpitá” z důvodu zapuštění v ledové ploše, a tedy výsledné rozhodnutí, zda je umístění kamene v souladu s pravidly, či nikoli, je v hodně „analogových rukou“. Totéž platí i pro posouzení pozice kamene při uplatnění pravidla free guard zone (FGZ), pokud mají týmy odlišné názory. Ani v těchto případech se neobejdeme bez opatrného příchodu rozhodčího na led a rozhodnutí založeného na přinesených dlouhých měřicích tyčích a individuální schopnosti mimořádně dobře vidět. V těchto situacích působí curling dojmem „old-school“. Technický rozvoj by se neměl zadrhnout. Pouhý návrat k elektronické kontrole dodržení pravidla o uvolnění kamene před odhodovou hog-line po cca desetileté pauze je spíše smutným potvrzením tápání. Navíc jsme viděli při ZOH 2026, že ani toto „vylepšení“ není dokonalé a zdaleka neřeší celou problematiku. Pozornost zaslouží i soutěže organizované WCF. Evropský curlingový šampionát, který býval ozdobou sezóny a pro řadu evropských týmů každoročním vrcholem snažení doznává značných změn a není jasné, kterým směrem se ubere. Zdá se, že evropští zástupci ve WCF nemají dostatečnou sílu na to, aby pozici Evropy na mapě světového curlingu uhájili, a to navzdory tomu, že někteří z těch, kteří byli nedávno do svých funkcí zvoleni, své pozice získali hlasy evropských asociací s nevysloveným zadáním rozvíjet evropský curling tak, aby byl důstojnou protiváhou tomu kanadsko-americkému. Aktuální systém evropských soutěží neumožňuje evropským týmům a vlastně celým asociacím rozvíjet curling na domácím kontinentu bez zbytečně bobtnajících nákladů na cestování. Úkolů, které bude třeba splnit, má před sebou nové, či staronové vedení WCF poměrně hodně.