Čtvrteční ráno se neobešlo bez tréninkového zatížení. Na desátou míříme do haly, abychom si dali ještě hodinku před tím, než vlítneme na Japonky. Tým Nakajima, který nás od 18,30 čeká, je sice velmi mladý, ale má z loňského mistrovství světa čtvrté místo, což je úctyhodná vizitka. Tréninková šedesátiminutovka je důležitá hlavně proto, že v noci na dnešek místní icemaker nabrousil kameny, a tím se z poněkud netočivé dráhy stala dráha velmi točivá. Je to ten typ ledu, na kterém když skip reaguje na změnu trajektorie, tak je to už pozdě. Je třeba předvídat a dát vyniknout metařům dva tři metry před začátkem swingu. Přes den jme se dobře naladili skvělým obědem v "dobře hodnocené" restauraci a kávou v "ještě lépe hodnocené" kavárně a v půl šesté jsme vyrazili do haly. Cesta je chválabohu krátká. Maximálně deset minut autem. Ve výloze haly nás čekají další Jimova překvapení. Zvětšená, vytištěná Míša v pozici stojky na rukou, převzatá z naší profilové fotografie, nalepená z druhé strany skla, a také v životní velikosti, z papíru vystřižený můj obličej naaranžovaný k tričku, které jsme Jimovi věnovali. Je to prostě kreativní člověk, který "vyhrožuje" tím, že se dostane i na ostatní, ale vzápětí dodává, že je "Easy to be nice to nice people." Samotný zápas je vyrovnaný, po šesti endech je to čtyři ku čtyřem. V sedmém dáváme za jedna a v osmém ještě jedničku přidáváme. Zítra od deseti třiceti další soupeř. Hlavní foto: Míša oceňuje Jimovu kreaci foto dole: Anna a Seina spolu měří.