Kdo by to řekl, že cesta z Prahy do norského Lillehammeru může trvat letadlem – myšleno od domu k domu – 14 hodin. Leč je tomu tak. Na vině je poctivých pět hodin čekání ve Frankfurtu na spoj do Osla. Také malé zpoždění druhého letu při příletu do cílové destinace, reklamace poškozených zavazadel a hodinové čekání na vlak do městečka, ve kterém se konala jedna z nejkrásnějších zimních olympiád všech dob (1994). Přijíždíme za úplné tmy, a tak jen stihneme obdivovat nasvícené siluety skokanských můstků a oblouk haly, ve které se bude hrát Mistrovství Evropy, skupina A. Letos nás po letech vlastně nezajímá druhé dějiště, tedy hala pro skupinu B. Oba naše reprezentační týmy hrají elitní skupinu a budou bojovat mimo jiné o přímou účast na mistrovstvích světa svých kategorií. Již na letišti v norském hlavním městě si všímáme, že lidé skoro nenosí roušky, ale my si i nadále držíme bezpečnou bublinu. V hotelu na nás čeká sada antigenních testů. Jejich výsledky (negativní) – viz foto – posíláme pořadatelům. Výměnou za splněnou povinnost dostaneme zítra na organizační schůzce zástupců týmů akreditace, které nám umožní vstup do areálu. 

na přiložené fotografii chybí dvě důležité postavy, a sice Craig Savill, trenér týmu mužů, který však už dorazil, ale hlavně Anna Kubešková, skipka žen, kterou virové onemocnění (nikoli Covid-19) připoutalo na lůžko. Horní řada, zleva: Jiří Candra, Brad Askew, Marek Černovský, Radek Boháč, Samuel Mokriš a Lukáš Klíma, vepředu, zleva: Míša Baudyšová, Alžběta Baudyšová, Ežen Kolčevská, Klára Svatoňová a Karel Kubeška.