Curlingu je málo. Vlastně skoro žádný. Martin Bukovský slíbil seriál o historii českého curlingu, ale nesplnil. Svazové stránky nenabídly nic. Sociální sítě rovněž neprodukují nic o českém curlingu. Turnaje se nehrají. Mistrovství Evropy se nekonalo, mistrovství světa žen připravované ve Švýcarsku bylo zrušeno a na šampionát mužů jsme se nekvalifikovali. Jisté to mají vozíčkáři a mixed doubles. Ženy snad mají nějakou šanci, pokud se dohodne WCF s Kanadskou curlingovou asociací a vloží mistrovství žen do nacvakaného kalendáře sportovního centra zimních sportů v Calgary. Věřme, že se to podaří. Po tom dlouhém půstu přišlo vítané osvěžení v podobě zpožděných Youtube přenosů z  „Curling Capital“. Přehlídka osmnácti kvalitních kanadských ženských curlingových týmů nastoupila na přelomu února a března do turnaje o titul národních šampionek v rámci tradičního tzv. Tournament of Hearts neboli Scotties. Podnik hostilo Calgary za detailně nastaveného bezpečnostního protokolu. Žádní diváci, pouze postavy z kartonu lemovaly ochozy a v hale s kapacitou několika tisíc diváků bylo v některých okamžicích až tísnivé ticho. Standardní, a jako vždy kvalitní bylo komentátorské obsazení. Celá řada postřehů, zajímavá grafika včetně aktuálních informací a drby ze zákulisí propojené vtípky a žertíky, to je každoroční slovní pinkaná Russe Howarda, Vica Reutera a jejich dalších tří kolegů. Ani letos to nebylo jiné. Patrné bylo výrazné omlazení startovního pole, byť k vidění byly i staré osvědčené tváře. Například juniorka Zachariasová (aktuální juniorská mistryně světa) versus veteránka Sherri Anderssonová (finalistka 2002) tvořily jisté protiklady, ale výkonnostně a hlavně výsledkově nebyly mezi mladými a zkušenými zas tak  velké rozdíly. V letošním ročníku se do nadstavby těsně nedostal tým olympijské vítězky Jennifer Jonesové v sestavě s dvojnásobnou zlatou medailistkou Keitlyn Lawesovou a nově také bývalou jedničkou Lisou Weagleovou (původně tým Homan). Ani jednu ze dvou postupových možností jim nedovolila využít mladá skipka z Edmontonu Laura Walkerová, která solidním výkonem vybojovala účast v semifinále. Oživením a sympatickým zpestřením byl francouzsky mluvící tým z Québecu (skipka St. Georgesová, lead St. Georgesová a kouč St. Georges), který nejen že postoupil do Championship pool, ale bojoval o postup do play-off mimo jiné ve velmi vyrovnaném duelu s finalistkami posledních tří mistrovství Kanady, týmem skipky Rachel Homanové. Odměna sto tisíc kanadských dolarů za výhru ve finále však putovala stejně jako loni k týmu Kerri Einarsonové. Přes dvě prohry v průběhu turnaje prokázal tento ženský kolektiv z Manitoby výbornou trvalou výkonnost. Podobně jako minulý rok, málem klopýtl těsně před cílem nepovedeným runbackem , čímž daroval soupeři dvojku a připustil dorovnání výsledku. V posledním endu si však obhájkyně titulu výhru pohlídaly. Slavnostní ceremoniál vykazoval jisté znaky rozpačitosti vycházející z velmi přísných bezpečnostních opatření, ale vítězkám to radost nezkazilo. Družstvo Anny Kubeškové se před rokem těšilo na konfrontaci s tímto kanadským týmem, ke které však v Prince George nedošlo kvůli počínající pandemii Covidu-19. Snad letos očekávanému duelu nic nezabrání.

foto: tým Einarson (Manitoba)