Něco na konec.
Ženské finále obstaraly týmy Itálie a Švýcarska. Napínavý souboj rozhodl hit and roll Švýcarky Aliny Pätz, který odsunul výborně umístěný kámen Italek do pozice o několik centimetrů horší než onen odhozený, či spíše rolovaný. Reklama na curling. Mužský finálový duel svedl dohromady stálice světového curlingu skipy Mouata (Skotsko) a Edina (Švédsko). Takticky i technicky vyspělý zápas vyústil v extraend, kde skotskému skipovi zbylo dost místa, asi šest stop, na vítězné draw, které začali metaři McMillan a Lammy slavit ještě dříve než kámen dojel na své místo. Prostě věděli. Řada výtečně zahraných kamenů, přesně odhadnutých, brilantně zametených, dobře vymyšlených. Opravdový vrchol šampionátu. Až mužské finále bylo důstojně obsazeno publikem, do té doby části montované tribuny zely prázdnotou a z pár desítek diváků, včetně dvou platících českých, tvořili polovinu účastníci či dobrovolníci. Pořádání mistrovství Evropy v curlingovém klubu přineslo některé problematické momenty. Šířka drah byla na hraně pravidel, konkrétně na nejnižší přípustné hranici (4.750 mm, zcela výjimečně 4.420 mm). Kruhy mají průměr 3.658 mm. Padesát čtyři centimentrů mezi hranou kruhu a „side line“ rozhodně nebylo. Znamená to, že například kámen umístěný úplně na kraji kruhů nelze řešit clearingem outside-in, protože jedoucí kámen se dotkne dříve side line než stojícího kamene. Rozměry dráhy spolu s chodníčky opatřenými dřevěnými laťkami způsobily několikrát neřešitelné situace při vracení kamenů do původních poloh poté, co jejich postavení ovlivnil kámen vracející se do hry po nárazu do mantinelu. Středová čára měla šířku nejméně dva centimetry což je o polovinu víc, než říkají pravidla. Zdánlivě nedůležité, ale při aplikaci pravidla no-tick, přece jen hrající určitou roli. Nikdo už se nepozastavuje nad rezignací na pravidlo R5 (e). Žádná elektronická madla ani rozhodčí na hog-line. A hráči i hráčky to vědí. Pro realizační týmy bylo k dispozici mrazivé zázemí, kde bez kulichů, kapuc, elektrických dek či několika vrstev oblečení nebylo možné vydržet vsedě potřebné skoro tři hodiny. Drobné úpravy provozních pravidel vyvolané technickými okolnostmi občas nedávaly smysl. Například při time-outu soupeře bylo možné, aby i druhý tým mohl hovořit se svým trenérem, což je fajn. Ale na rozdíl od soupeřova kouče, který může se svým týmem začít hovořit ještě před okamžikem spuštění jeho časového limitu, druhý kouč toto nesmí a musí čekat!? Přesto je třeba upřímně poděkovat organizátorům za odvedenou práci. Udělali, co mohli. Vměstnat vrcholnou evropskou sportovní akci v olympijském medailovém sportu do prostoru klubu byl opravdu nadlidský úkol.
České týmy dosáhly na celkem čtyři výhry z dohromady odehraných osmnácti zápasů. Dokázaly porazit Němky, Estonky, Turky a Švédy. Oba reprezentační celky potvrdily svou pozici ve spodní části elitního pole, která je spíše stagnací než stoupajícím trendem. Evropský curling se opět trochu posunul a Češi i Češky se zuby nehty snaží udržet dříve vydobyté pozice. Muži budou moci ještě bojovat na světové úrovni v březnu příštího roku a snad se jim bude dařit. Tak pro ně hodně štěstí a dobrou hru.
foto: Bruce Mouat, skip Skotů