Některé šampionáty …
Některým šampionátům se věnuje méně pozornosti než jiným. Platí to především pro ty, které se odehrávají v olympijské sezóně a jsou tedy zastíněny tím jedním velkým svátkem zimních sportů majících tu výsadu, že jsou sdruženy pod olympijskými kruhy. Mediální bublina po devatenáctidenním maratonu pomalu splaskává, zůstávají jen některé dozvuky, mezi jinými je stále nejvýraznější ten kanadský, týkající se sporu ohledně pravděpodobného porušování pravidel. Jsem zvědav, jestli se k této věci Světová curlingová federace vrátí a bude se jí zabývat, především s ohledem na evidentní nedostatek v aktuálně platných pravidlech a zjevnou technickou zaostalost ve vybavování vrcholných curlingových soutěží potřebnými technologiemi, Mezitím bylo trochu nenápadně odehráno mistrovství světa žen. Dky tomu, že dějištěm bylo kanadské Calgary, můžeme považovat diváckou kulisu za víc než důstojnou, což bylo patrné z televizních zápasů, které byly realizovány opět prostřednictvím placené platformy Curling Channel (?). Šampionát měl několik zajímavých průvodních znaků. Nemocí výrazně oslabený dánský tým, absolvující část mistrovství ve třech. Mladé, dosud na úrovni světových šampionátů dospělých neviděné týmy, například USA, Norsko, Austrálie ale i Skotsko, Švýcarsko a vlastně i Švédsko. A nakonec i fakt, že dvě ze tří sad medailí brala družstva, která jsou na mistrovství světa poprvé je zajímavý. Zkušenosti nestačily kanadskému týmu (Einarsson) a ve finále podlehl lépe hrajícím Švýcarkám (X. Schwaller). Ty si vzaly, jako posilu do realizačního týmu, kanadského skipa Johna Eppinga, jenž byl možná tím rozhodujícím žolíkem a v závěru trochu se štěstím přechytračil kouče Kanaďanek Reida Carrutherse. Výsledek je důkazem výrazné dominance švýcarského ženského curlingu, který bere zlato, ač nevyslal aktuálně nejlepší tým světa (Tirinzoni).