Plán je jedna věc, realizace druhá. Všechno jsme měli dobře vymyšlené, ale začátek zápasu nepřinesl vedení, které by odpovídalo našemu snažení. Cítili jsme, že máme na to, dosáhnout na výhru, že dokážeme Japonky dostat pod tlak, ale chyběly kousky, abychom se utrhli do většího bodového rozdílu. Díky výhodě v prvním endu jsme sice byli pořád o krůček vepředu, ale ke klidu to nestačilo. V osmém endu jsme konečně uhráli za dva a trochu se uklidnili. Významné bylo, že se dařilo Petře, a tak se měla Bětka o co opřít při závěrečných kamenech. Petry triple take-out se dokonce objevil v highlightech WCF a nebyl to jediný kámen, který si v tomto zápase zasloužil zopakovat. V devátém jsme úspěšně zvolili vlastním posledním kamenem relativně rizikovou variantu odstranění dosud nejlepšího japonského kamene angle-raisem a mladé Asiatky dlouho přemýšlely, zda svým posledním kamenem risknout split na dvojku proti našim dvěma biterům a srovnat stav. Nebo jestli mají volit draw a v desátém dotahovat bez výhody. Zvolily riziko, a to se jim stalo osudným. Naše dvojka, a tím o čtyři nahoře, a po minutovém váhání gratulace českému týmu k výhře. Máme radost z vítězství, ale moc si ji neužijeme, protože musíme jít hned spát (tedy alespoň Bětka, Péťa, Míša a Klára), neboť ráno v devět hned hrajeme. Tu černou práci v rámci nočního tréninku musí absolvovat Karel a Lenka. Ale od toho tu jsou.

foto: před zápasem, všimněte si volně stojících košťat