Některá přistání jsou hladká. Jiná jsou rozkolísaná a těžká. Pokaždé, když po dlouhém letu dochází ke kontaktu letadla s přistávací dráhou, se může něco stát. I tentokrát k tomu došlo. Něco se stalo. Teprve jsme zapínali mobilní telefony, abychom našli místní sítě, když Rusky, které letěly s námi už měly na svých FB profilech čerstvou informaci WCF, že světový šampionát v curlingu žen se ruší. Letěli jsme tedy přes půl světa, abychom se dozvěděli, že jsme tu zbytečně? Laskaví a milí dobrovolníci nás dovezli do hotelu a my se začali domlouvat, co uděláme. Bez dlouhého přemýšlení jsme se rozhodli, že se podíváme do haly. Zaskočilo nás, že všechny čtyři dráhy byly plné hráčů z místních klubů, kteří tam hráli přátelské zápasy. Když nás zahlédli, pozvali nás na led a my jsme přijali. Následoval festival pochopení vzájemných pocitů. Naše zklamání z toho, že se šampionát nekoná, se mísilo se zklamáním organizátorů, že více než rok tvrdé práce přijde vniveč. Hlavní icemaker MS Dave Merklinger se svým synem, pomocným icemakerem, chodili se sklenkou červeného vína v ruce mezi lidmi a měli smutek v očích. Prohodili jsme spolu pár slov, ale důležitější bylo, že jsme oba hned pochopili, že český ženský tým pomohl místní komunitě překonat pocit zmaru, a naopak dobrovolníci z Prince George pomohli nám překonat smutné chvíle. Holky odehrály několik endů proti klubovým hráčům, rozdaly desítky fotografií, podepsaly řadu dresů a košťat a byly odměněny potleskem. Zítra budeme řešit odjezd domů.

foto: Betty na ledě v Prince George