Vůbec poprvé jsme se (tým KUBEŠKOVÁ) letos vypravili na prestižní WCT podnik do Stockholmu. Jednou jsme se o to pokoušeli, ale byli jsme pouze prvními náhradníky, protože účastníci se přísně vybírají podle světového pořadí a organizátoři mají jen dvě divoké karty, které dávají většinou švédským týmům. Cesta ok. Přímý let je vždy fajn, odpadá to zdlouhavé posouvání se po letištních areálech. Jen to odbavení v Praze trochu vázlo a škoda hodinového zpoždění. Hotel je příjemný a lidé kolem turnaje jsou milí a všechno tak nějak samozřejmě funguje. Z letiště jsme jeli rovnou do haly (osmidráha) a měli hodinový trénink. Podmínky jsou báječné. Led jezdí za 14,8 - 15,6 a swing je 4,5 - 5,5 stopy. A hlavně ty trajektorie! Zajet se dá za skoro cokoliv, prostě ofenzivní led, jako na kanadských turnajích nebo MS. Celkem rychle jsme se přizpůsobili, a to se projevilo zejména při druhém sobotním utkání proti Italkám. Přehráli jsme je především tím, že jsme chápali a respektovali kvalitu ledu a kamenů. Ale křest stockholmským turnajem jsme si odbyli hned v prvním duelu proti švédským šampiónkám, týmu Hasselborg. Byli jsme lepší (podle procent) a před konečným verdiktem rozhodčího, který měřil v posledním endu dva nejlepší kameny těsně u středu kruhů jsme věřili, že jsme vyhráli. Ale vzdálenost menší než milimetr rozhodla o naší prohře. Slušná forma nám vydržela i do třetího utkání pátečního dne, kdy jsme pětkou v sedmém endu rozhodli o výhře nad ambiciózní Stern ze Švýcarska. Včerejšek byl prima den. Sice náročný, a to velmi, ale cítili jsme se dobře ve společnosti těch nejlepších evropských a asijských týmů a bavilo nás to.