Ano, jsme v Kanadě. Jeden z nejlepších současných švýcarských týmů a obhájce trofeje, tým S. Tirinzoni stál v cestě naší vítězné šňůře. Úvodní end byl nula s výhodou soupeře. Ve druhém přišla dvojka po přesném hit and stay švýcarské skipky. Tři endy v řadě končily nulou, takže stav 0 : 2 byl i po pátém endu. V šestém jsme z donucení uhráli jedna a v sedmém po báječném come around Anny zůstala Tirinzoni na guardu a my jsme srovnali na dva dva. Albrecht zahrála dva výtečné wicky v osmém endu a už to bylo těžké. Nakonec tedy těsná prohra. "Domů" dojíždíme před jednou v noci. Jdeme hned spát, ráno posunujeme snídani na devátou a zápas o přežití proti Flexey nás čeká v neděli, ve 14,45 místního času. V curlingovém klubu hraje celý večer jazzové trio, sice velmi dobře, ale také velmi nahlas. Jsme unaveni nejen z toho, že je hodně hodin, ale i z toho, že si skoro nemůžeme povídat, jenom se překřikovat. Dlouhé kompozice končí a "Stu" vyhlašuje soutěž o tři dny v jeho domě na Floridě. Nejdu do toho, tři dny je málo.