Foto ukazuje prostředí, ve kterém jsme hráli extraligu ještě v roce 2003.

Prvním prosincovým víkendem byla v sezóně 2025/2026 zahájena nejvyšší curlingová soutěž v kategorii mužů. Uplynuly bezmála čtyři měsíce od zahájení provozu roztylské svazové specializované haly po letní pauze. V prvních dvou pětinách této sezóny se stihlo už odehrát několik mezinárodních turnajů v Praze i na Zbraslavi, a to v dospělých, juniorských, wheelchair a MD kategoriích. Mužská extraliga se dostala na program jako poslední v pořadí, což je evidentně pozdě. Neuškodí se zamyslet nejen nad termínovým kalendářem, ale i nad technickou a organizační úrovní.

Je to už více než čtvrt století, co byl vytvořen systém soutěží Českého svazu curlingu, který zahrnoval několik kvalitativních úrovní včetně nejvyšší soutěže, později přejmenované na extraligu. Postupně bylo vyzkoušeno několik variant prostupnosti a rovněž došlo ke změnám ve struktuře nižších soutěží. Extraliga byla koncipována jako výběrová platforma pro hráče a hráčky s reprezentačními ambicemi. Byla tou top soutěží, na kterou bylo možné pozvat partnery, sponzory, politiky, zástupce jiných sportovních organizací, a pochlubit se jim, jak dobře a odpovědně pořádáme naši elitní soutěž, ze které vznikne národní reprezentace. Záměrně byl zvolen ten nejnáročnější formát desetiendových utkání hraných dvakrát denně, abychom prověřili fyzickou zdatnost účastníků a tím nabídli dobře připraveným týmům možnost ukázat svou kvalitu. Byla zavedena nejprve dělená časomíra a později „thinking-time“, abychom týmy naučili hospodařit s časem. Rozhodčí prošli školeními a každý hrací den extraligy osazujeme tandemem zkušených rozhodčích. Z klubové restaurace jsme vytvořili prostor, odkud je možné sledovat zápasy pohodlně s pomocí obrazovek ukazující přehledně situace v cílových kruzích. Vytvořili jsme si standardy ledové plochy, které by při jejich dodržení měly týmům umožnit připravit se na mezinárodní zápasy nejvyšší úrovně.

Některé atributy provázející naši nejvyšší soutěž začaly však v posledních několika letech mizet. Nejprve osleply obrazovky a snížila se úroveň servisu v restauraci. V uplynulých ročnících jsme se dokonce potýkali s kolísající kvalitou ledu, která se občas dostala až na více méně nesoutěžní úroveň. Někdy chyběl časoměřič pro některou z drah, a tak se postupně víc a víc kol odehrálo na celkový časový limit. Je sice aktuálně patrná snaha zlepšit kvalitu ledu, servisu v restauraci a neslevit z některých dobrých návyků (využívání IS, nominace erudovaných rozhodčích, fungující zázemí atd.), ale celkově se dá říci, že místo aby stoupala úroveň nižších soutěží, tak ta elitní se začíná tvářit jako běžný zábavový turnaj. Zahajovací dvoudenní kolo, hrané nově na osm endů nabídlo 16 utkání, z nichž polovina se odehrála na sedm endů, dva zakončil extraend, pět bylo osmiendových a v jednom případě byly týmy na ledě pouhých šest endů. Nikomu už nepřišlo divné, že se hraje na celkový časový limit 110 minut pro uhrání šesti endů (po uplynutí časového limitu se end dohrává a následně se hraje ještě jeden do maxima osmi endů). Zjevné znevýhodnění týmů, které jsou zvyklé na férový rytmus vedení utkání. V čase je zakalkulovaná pětiminutová přestávka, ale naopak, podle sdělení rozhodčího, není nárok na minutovou pauzu mezi endy. Vychází tedy pohodlných 17,5 minuty na end, přičemž původní, stará časová alokace nabízela 14,24 minuty na end (před zavedením „thinking-time“). Parametry ledové plochy mohly a měly být lepší, ale platíme daň za to, že hrajeme elitní soutěž v době, kdy jsou led a kameny extrémně zatíženy desítkami společensko-sportovních akcí.

Jako úsměvný a současně bizarní se většině přítomných jevil jediný dotaz vznesený směrem k rozhodčím, zda je nutné odhazovat i kameny, které mají gravírovaná madla. Dotazující to považoval za nepříjemné. Odpověď zanikla v šepotu a tlumeném smíchu. Ilustrace toho, co považují někteří hráči za důležité. V úplném zapomnění je iniciování uplatnění pravidla o měření přesné nuly při hraní Last Stone Draw. Škoda. Bylo by dobře vést diskuzi o tom, kterým směrem povedeme naši elitní soutěž, zda k průměrnosti a obyčejnosti, nebo k exkluzivitě a vysoké kvalitě.