Zápas, který začíná v devět hodin ráno, determinuje dopolední program. Tak, abychom všechno v pohodě stihli, musíme odjet autem od hotelu v 7,45. Na snídani jdeme na sedmou a z toho plyne nastavení budíku na 6,30. S ohledem na to, že večerní tréninky končí obvykle po jedenácté hodině, není na noční spánek dostatek prostoru. A to jsem to měl ještě dnes komplikované nočním mrazem, který namaloval na okna našeho auta složité obrazce, které se obtížně odstraňovaly pomocí ohebné plastové akreditace. Stejně jsem musel sedět ve vymrzlém autě deset minut navíc - ještě, že jsem měl nějakou časovou rezervu. Prvním soupeřem byly Skotky, které sice mají v sestavě zkušené hráčky Aitken, Sinclair nebo Jackson, ale potýkají se s Covidem, a proto hrály pouze ve třech. Získali jsme brzy vedení, dokonce o pět bodů, ale Skotky nás dotáhly a po devátém endu o kámen vedly. My jsme dobře rozehráli desátý end a i bez nutnosti odehrát poslední kámen jsme dosáhli vítězství. Po kratičké pauze, ve které jsme sotva stihli oběd, na nás čekaly Korejky, stříbrné medailistky z olympiády 2018. V polovině bylo vyrovnáno 3 : 3. Asiatky nám v devátém endu odskočily o tři kameny na 7 : 4, my jsme ale po výborně odehraném desátém endu srovnaly účet a zápas šel do extraendu. Přes naši slibnou rozehru a dobrou situaci v závěru to na Kimovou nestačilo a trochu nečekaná, možná výhra nám utekla. Ale byl to skvělý mač, který bavil diváky i hráčky.

foto: před zápasem proti Skotkám