Již podruhé jsem se účastnil unikátní soutěže, pořádané Světovou curlingovou federací, a sice Olympijského kvalifikačního turnaje o dvě místa v olympijském turnaji. Něco tedy o tom vím. Ženy a jejich tažení turnajem už jsem popsal dříve. Mužům se poslední krok v soutěži nepodařil. Dánové byli lepší i podruhé a český tým nepustili k žádné větší šanci. Naopak Stjernemu se podařilo využít nabídnutou možnost a skórovat dvojkou, která rozhodla. Několik okolností se na obou kvalifikacích sobě velmi podobá. Účast týmu Snítil a týmu Kubešková zůstala zachovaná, byť s drobnými obměnami v sestavě. Úspěch se letos nedostavil ani v jedné z kategorií, stejně jako před čtyřmi lety. A ač si to někteří mysleli, nebyli jsme favority, stejně jako v roce 2013. Tady podobnost pomalu končí. Oproti německému Fussenu se podařilo v Plzni vytvořit pro domácí týmy výborné prostředí připomínající zápasy našich tenistů v Davis Cupu. Muži bojující se soupeři i s některými okolnostmi sice skončili podobně jako ve Fussenu, tedy kousek od postupu, ale mladý tým českých žen byl viditelně silnější, hrál s většími ambicemi, drajvem a sportovnějším srdcem než před lety. Již teď pro nás začíná nový olympijský cyklus, do kterého by měl český curling vstoupit s jasnou vizí, systémem, jistotami i výzvami. Je třeba některé věci změnit, a nepočká to!