Po dobré snídani jsme jeli autobusem do arény, kde se bude hrát naše soutěž. Na místě jsme si uvědomili, že ta místa známe. Hráli jsme tady mistrovství světa žen v roce 2011. Konkrétně Anna a Terka. Čtyřdráha, na které se hraje béčko ME trochu připomíná naši halu, ale nemá tak příjemné řešení interiéru. Mark Callan, který je tu icemakerem nám sdělil, že měli nějaké potíže při instalaci. To se potvrdilo při samotném tréninku. Led je zatím pomalejší (cca 14 na tee), za to swing je víc než šest stop. Atmosféra šampionátu je poněkud napjatá kvůli tak zvanému "brush moratorium", což v praxi znamená, že veškeré "houby", které se tým chystá použít pro soutěž jsou podrobeny inspekci, a pokud projdou, jsou označeny iniciálamy Keithe Wendorfa (ředitel soutěže). Pokud by tým použil v soutěži neoznačené vybavení riskoval by trest (napomenutí, vykázání hráče, odebrání kamene, apod.). Některé houby už neprošly, naše jsou všechny ok. Jedná se o to, že některé materiály způsobují při metení poškození ledu, technickou výhodu, která eliminuje natrénované schopnosti. V krajním případě, je možno některým typem použitého materiálu spolu s určitou technikou metení kámen zpomalovat a změnit úroveň swingu až o několik stop. Tým mítink byl nervózní a některé týmy celkem oprávněně argumentovaly tím, že se o této věci dozvěděly až v okamžiku, kdy s tím nemohly nic dělat. Reakce: WCF se omlouvá, ale tak to prostě je. Odpoledne vietnamská restaurace spolu s náčelníkem (T. Egyhazy). Večer se jdeme dívat na první zápasy. Kluky čeká řádný program až od zítřka - trénink a tým mítink. Pořád je větrno a deštivo.