Třicátého srpna vstupujeme do oakvillského curlingového turnaje zápasem proti švýcarskému týmu Stern. Nejdříve ale musíme dojet do haly, což se nám velmi hustým torontským provozem nakonec daří zvládnout. Parkoviště před halou je plné, tak musíme najít místo u tenisových kurtů. Je krásné počasí, slunce se na nás směje a od nedalekého jezera vane příjemný větřík. Na osmi drahách s neobvykle dekorovanými cílovými kruhy se už hrají rundy ženského i mužského turnaje. Já a Ežen připravujeme komunikační zařízení na odposlech hráček na ledě. Před lety jsem to viděl u Skotů a přišlo mi to jako dobrý nápad. Smyslem je mít ve sluchátkách k dispozici komunikaci hráček v průběhu zápasu tak, aby bylo možno následně, zpětně analyzovat, co vedlo k důležitému, chybnému nebo překvapivému řešení herních situací. K prvnímu zápasu nastupují Petra, Míša, Bětka a Anna. Vyrovnaný průběh s několika složitými situacemi vrcholí posledním endem za vyrovnaného stavu s naší výhodou. Prvním kamenem naší skipky využíváme soupeřův center guard k zajetí na úplný střed. Dcera olympijského vítěze z roku 1998 Patrika Hurlimanna, která hází poslední kameny za tým Stern, na to nedokáže zareagovat a my máme v naší skupině první výhru. Cestou zpět kupujeme grilovaná kuřata k večeři. A také varnou konvici a velký hrnec, čímž doplňujeme strohou výbavu prostorné kuchyně našeho dočasného domova. Večer ještě rozbor zápasu a rychle do Hajan (možná hajan). Ráno totiž vstáváme před šestou.

foto: porada týmu v průběhu osmého endu