Druhé kolo World Cupu v curlingu se stalo kořistí Japonek, když mladá, devatenáctiletá korejská skipka neustála tlak okamžiku a 13,26 při posledním draw na výhru skončilo o stopu dál než dva japonské kameny. V mužích přehrál americký tým Johna Schustera švédské curlery vedené skipem Niclasem Edinem. V mužích byl k vidění zajímavý závěr sedmého endu, kdy Švédové dali přednost clearingu na americkou jedna před možností zahrát jedna na srovnaný stav. Šli tedy do osmého endu o dvě dole. Ale nevyplatilo se. Všechny tyhle pikošky, jako třeba zdvojování corner guardu přináší změna pravidel o počtu kamenů ve free guard zone a já mám pořád pocit, že jí nemáme dobře probádanou, a že ji nebereme dostatečně vážně. Led v Omaze měl svůj vývoj, od swingu kolem dvou stop až na rozumné čtyři v závěru soutěže a hlavně s vahou na draw na úrovni 14,30 po celý zápas. Výraznou vadou na kráse z mého pohledu je absence elektronických madel. Přijde mi to, jako kdyby na Diamantové lize nekontrolovali přešlap při skoku do dálky nebo kdyby v UEFA Champions league přestali mávat off side. Vzpomínám si dobře, že World Cup je Světovou curlingovou federací koncipován jako výkladní skříň curlingu ve své největší kráse, ale obávám se, že se to zatím nedaří úplně podle představ. Minimum diváků, dokonce asi méně než při evropském šampionátu v Tallinnu ve skupině B, žádné televizní přenosy na Eurosportu. Zdá se, že je to opravdu seriál přípravných turnajů především pro asijské týmy. Konflikt termínu s Kanadským pohárem vyslal do Omahy tým Gunnlaugson, jehož skip Jason je patrně známější pro svou aféru s Ruským curlingovým svazem (plánovaný start na ZOH 2014 za tým Ruska), než pro dosažené výsledky v rámci kanadských soutěží. Věřme, že jde jen o nultý ročník World Cupu, a že ten opravdový první bude mít jiné grády.