Zákon o nepoplatcích.
Zdrojem překvapení i poučení mohou být komentáře politiků a jejich odpovědi na otázky. Nástrojem pro pochopení souvislostí a porozumění postupům, jež vedou k zásadním rozhodnutím na nejvyšších úrovních, však být patrně nemohou. I když přihlédneme k okolnosti, že nemusí být snadné čelit všetečným dotazům novinářů, lze oprávněně očekávat alespoň projevy elementární ekonomické gramotnosti. Ministr kultury Oto Klempíř balancoval na hraně zachování sebeúcty, když před budovou České televize vysvětloval neodbytné žurnalistce, z čeho se tedy budou platit veřejnoprávní média, když budou zrušeny koncesionářské poplatky. Klempíř nejprve vysvětlil, že změna postupu projednávání zákona, k němuž se nashromáždilo více než čtyři sta vesměs relevantních připomínek, neznamená hození té záležitosti pod stůl. Aby následně poodhalil strategii postupu vlády, kterou označil nikoli za snahu ovládnout média veřejné služby, ale za něco, čemu s kolegy vtipně říkají „zjednodušování“. Původní ambici sloučit zákon o České televizi, Českém rozhlasu a zákon o poplatcích do jednoho velkého předpisu označil za nadměrnou. Naplněn tedy, podle Klempíře, bude ten bod, který je součástí programového prohlášení vlády, a sice zrušení koncesionářských poplatků. Konkrétní otázka vedoucí k objasnění záhady, kde se ve státním rozpočtu vezme náhle cca osm miliard korun na veřejnoprávní službu, byla zodpovězena originálním argumentačním veletočem osvětlujícím zřejmě celkový přístup současné vlády k makroekonomice České republiky. Daně se zvyšovat nebudou, významná část potřebné částky vzejde z dobrovolně uhrazených poplatků (z kapes těch, kteří „adorují Českou televizi a rozhlas“ – O.K.) a dále z „pečlivého hledání“ dalších zdrojů. S ohledem na to, že Oto Klempíř je jedním z ministrů české vlády a je tedy jedním z těch, kdo rozhodují o strukturálních úpravách, je třeba jisté občanské ostražitosti směrem k péči o příjmovou i výdajovou stranu státního rozpočtu. Protože je-li tento postup legitimním přístupem vlády k dodržení rozpočtové odpovědnosti, jsou obavy na místě.