Noc ze včerejška na dnešek byla krušná. Čekali jsme na zavazadla a já řekl na recepci ať mi zavolají kdykoli v noci, budou-li něco vědět, a to jsem s nimi domluvil cca ve čtvrt na dvě po půlnoci. tak mi volali v pět, že zavazadla možná!! přijela. Pak znovu v šest, že ale auto pro ně může na letiště až v půl deváté. Nakonec jsem tam raději jel s řidičem sám, protože jsem se obával, že by se vrátil bez věcí. Konečně jsme tedy kufry dostali, ale změnili jsme rozvrh tréninků a posunuli ještě další věci. Z času si Turci moc hlavu nedělají. Postávají, hulí, povídají si a mají na všechno dost času. Trénink prozradil, že led bude obtížně čitelný a velmi, velmi rychlý. Iceman Jurgen dělal co mohl, ale všudypřítomný prach se přece jen podepsal na nepravidelné točivosti a překvapivých změnách směru. Začali jsme s Turkyněmi, které nás nejdřív trochu trápily, ale po pětce v osmém endu, kterou od nás inkasovaly, již přestaly zlobit. Druhý zápas mladí Skoti (Smith a spol). Vyrovnané až do konce, ale už nás po namáhavém dni trochu opouštěly síly a některé kameny si lehce brnkly o guardy a to stačilo Skotům k těsné výhře. Hotel Palan je velmi dobrý, strava je pestrá a celkem kvalitní, ale z neustálých přejezdů vlastně zatím nic jiného než curling nestíháme.

foto: hala, my a Skoti