Dopolední zápas proti Dánsku byl vyrovnaným duelem do sedmého endu, kdy jsme dali čtyřku, tím jsme utekli o čtyři a poslední end už jsme zvládli. Vedle na dráze porazili Estonci Maďary, a protože z týmů na třetích místech jsme měli druhé DSC (39,7 cm, Austrálie měla asi 19,0 cm, Estonci někde za námi), čekal nás zápas právě s Estonskem o čtvrtfinále. První end naše dvojka, pak série Estonců 3, 2, 1 a pak zase my, tentokrát za čtyři. 6 : 6 po pěti endech. V šestém přišla katastrofa. Vyházeli jsme se na jedné straně, vždy o půl metru delší a kousek ven a poslední kámen naopak dovnitř do guardu. Estonci (Lill + Lill) zahráli bezchybně a výsledkem bylo šest lepších kamenů soupeře v kruzích. Ještě jsme zkusili něco uhrát v sedmém, ale Estonci už nás k ničemu nepustili, naopak kontrovali skvělými kameny. Soupeř byl lepší, v některých momentech (runback double, těžký a riskantní dohoz na šestku, split dokonale freeznutého kamene) jsme opravdu neměli způsob jak něco uhrát. My jsme si zase (potřetí nebo počtvrté) zanadávali na špínu na ledě. Rýha, kterou vyryl náš kámen do ledu (3. end) zůstala dobře viditelná až do konce. Výsledek 7 : 12. Jsme smutní. Šlo uhrát víc, ale v zápasech o všechno stačí málo, a je obtížné se vracet. Česká republika končí tedy na devátém místě, o tři hůře než loni (přičemž několik zemí, zejména Kanada, chybělo). Do čtvrtfinále nám zase tak moc nechybělo, ale přesto jsme vytčený cíl nesplnili a budeme muset ještě zapracovat, abychom se zlepšili. Díky Jirkovi a Terce za support, taky Jirkovi Maršovi za povzbudivá i konejšivá slova. Výsledky nadstavby samozřejmě ještě uvedu. My už myslíme na bezpečný návrat domů.  foto: kouč a Anna pře utkáním