Ranní runda začíná v devět hodin a my jí hrajeme proti švýcarskému týmu Schori. Irene známe dobře, za celá ta léta jsme proti ní hráli mnohokrát, ať už v kategorii mixed doubles, jako trojce v týmu Feltcher nebo jako skipce svého vlastního týmu. Je to nahoru dolu a rozhodující je patrně šestý end, ve kterém dostáváme za tři. V sedmém odvracíme prohru přesným tap backem na jedna a extraend nehrajeme proto, že jsme v osmém endu o centimetr horší než soupeř. Máme tedy jednu výhru a dvě prohry. Komplikuje se to. Druhé sobotní utkání je proti mladým Ruskám (Rumjantseva). Velmi vyrovnané a my musíme posledním zahrát double, abychom vyhráli. Daří se a my stále žijeme na čtvrtfinále, zejména díky dobrému DSC. Debut na okruhu WCT si odbyla Eliška. Po utkání si dáváme pauzu v podobě jídla a odpočinku. Před večerním zápasem vyrážíme na 400 metrový okruh po tartanové dráze za naprosté tmy. Bizár, poněkud. Já jsem si dal ještě navíc sledování zápasu druhých Češek, které tu jsou (Miklíková) proti týmu Wuest. I prohra českého týmu znamená kvalifikaci do zítřejšího čtvrtfinále, proti týmu Kovaleva (Rusko). Nás ještě čekal boj o čtvrtfinále proti týmu Hurlimann (skipem je jedna z dcer legendárního švýcarského olympijského vítěze). Přes drobné zakolísání v šestém endu, kdy nám soupeř vzal jedna jsme dokázali zápas vést ke klidné výhře, která znamená postup. Letos již potřetí. Zítra od 8,30 proti týmu Schori.