Nedělní dopoledne trávíme na ledě na jedné dráze s Korejci. Asijský tým, ve kterém nechybí ani obligátní Kim či Lee, se zatím prezentoval velmi dobře, porazil Maďary a kromě Švédů (4:5) i všechny ostatní týmy a zatím stál na postup. My jsme potřebovali hodit skvělé LSD, ale to se nezdařilo. Korejci však byli nakonec ještě horší, a tak jsme měli výhodu do prvního endu. Po LSD jsme tušili, že ani vítězství nás pravděpodobně na postupové příčky neposune. Aby, byť jen teoreticky, nějaká naděje existovala, potřebovali jsme určitě výhru. Bylo to utkání, ve kterém ani jeden z týmů neskóroval víc než jedničkou, ale my jsme to zvládli celkem pětkrát, a to stačilo. Odpoledne jsme se byli podívat na vývoj zápasů v jiných skupinách, ale žádné pomoci od nikoho dalšího jsme se nedočkali. Večer, s Ondrou na skipovi a s Jakubem na jedničce jsme rozdrtili Rumuny, ale výsledky na ostatních drahách nebyly příznivé. Končíme čtvrtí ve skupině, což je pro nás velké zklamání. Umístění určitě neodpovídá kvalitě týmu, a to ani v porovnání s družstvy z ostatních skupin. Prakticky ve všech dostupných statistikách jsme na tom velice dobře. Až na DSC. To rozhodlo. Z naší skupiny postupují Švédové a Maďaři. Z ostatních Japonsko, Kanada, Nový Zéland, Dánsko, USA a Ukrajina. Korejci nakonec minuli čtvrtfinále na DSC o 31 milimetrů. Můžeme jenom do nekonečna rozebírat závěr zápasu proti Švédům, kdy nám o vlas – a to možná doslova - uteklo vítězství, které by nás nakonec bývalo vyneslo na první místo ve skupině. Kluci se v turnaji rvali do poslední chvíle a zaslouží si uznání za víc než důstojnou reprezentaci. Vít Chabičovský, Ondřej Bodlák, Kryštof Žďárský, David Škácha a Jakub Matějíček odvedli dobrou práci, ukázali kvalitu a mají dál na čem stavět. Dík za pomoc patří Wadu Scoffinovi, Ondřeji Bodlákovi staršímu a všem, kteří tým podpořili.

Fotky v galerii jsou jen nevýrazným mixem toho, co jsem občas, jen tak v rychlosti a nesoustředěně vyfotil. Highlightem je potvrzení schopnosti Jakuba hodit výborné LSD, druhé nejlepší na šampionátu vůbec.