Vzhledem k tomu, že čeští muži už mají dohráno, soustředila se pozornost domácích, tedy českých, fanoušků curlingu na semifinále žen hrané v ostersundském curlingovém klubu. Od devatenácti třiceti proti sobě nastoupila na dráze E družstva Litvy a Estonska a na dráze D, proti našim hráčkám, Slovinky. Před samotným zápasem měly všechny zúčastněné týmy možnost trénovat na dráze s předem stanovenými sadami kamenů. Celý odpolední program se trochu posunul v čase, protože v mužské části soutěže byly hrány dodatečné endy – extraendy. K pěti obsazeným drahám přibyla ještě jakási „šestá“ v podobě přímého přenosu bronzového zápasu mužů mezi Itálií a Švédskem, ve kterém byli nakonec šťastnější hráči skipa Retornaze, tedy Italové. Ale pro nás se podstatné věci odehrávaly přímo před našima očima. Semifinále žen mělo slušnou diváckou kulisu a mnohokrát byly dobře zahrané kameny odměněny aplausem a hlasitým, skandovaným pokřikem. Hrálo se o postup do A skupiny ME pro příští rok, a to je značně prestižní záležitost. Čeští muži by mohli vyprávět, když po nešťastné ztrátě áčka před šesti lety trval návrat čtyři roky a zuby si na něm vylámaly tři různé české reprezentační týmy. Nervózní semifinálové duely letošního ME vrcholily v závěrečných endech. Estonky zvítězily těsně až v extraendu a o chvíli před tím šťastně zvedly ruce nad hlavou i Bětka, Míša, Aneta a Klára. Výhra nad urputnými Slovinkami se rodila těžce, ale úplný závěr patřil nám a proto budeme hrát zítra ráno o zlato.