Dva zápasy v řadě uzavíraly pro český tým základní skupiny světového šampionátu. Devatenáctá runda měla v originále na programu čtyři zápasy, ale hrály se pouze dva. Po Skotkách musely nakonec odstoupit i Japonky, které měly dva pozitivní testy a přes možnost hrát ve třech se rozhodly nenastoupit. Skoro to vypadá, že ten koho porazíme, vzápětí odstoupí z turnaje. My jsme hráli na třetí dráze s Italkami. Opět tradiční soupeř, který se už ale tímto šampionátem vydal na cestu, která bude končit účastí na olympijských hrách 2026 (Torino, Cortina d´Ampezzo). V důležitém, velmi defenzivně vedeném zápase o umístění mezi desátým a dvanáctým místem jsme nezvládli osmý end a inkasovali pětku. Tím bylo, do té doby velmi vyrovnaně vedené utkání, rozhodnuto. Dvacátá runda již byla plnohodnotná, i když o postupujících do play-off již bylo rozhodnuto. My jsme si chtěli v televizním duelu a před zcela zaplněnou hlavní tribunou (odhad cca 1500 diváků) vyšlápnout na Kanadu, která byla pro nás posledním soupeřem. Po sedmi endech jsme prohrávali 5 : 7 a měli velmi slibně rozehraný osmý end, byť bez výhody. Drobné nepřesnosti v úplném závěru ale nabídly skipce kanadského týmu řešení, které beze zbytku zvládla. Ještě jsme zkusili devátý end, ale dali jsme pouze za jedna a desátý o tři dole bez výhody neměl smysl. Prohra mrzí, ale zážitek to byl mimořádný. Potěšila nás laskavá slova fanoušků, ale také třetí místo v celkovém souhrnu LSD, kterému se říká DSC. Je to patrně naše zatím nejlepší bilance v této samostatné, dovednostní disciplíně. Chystám se ještě na nějakou formu shrnutí, ale to už ne dnes.